Lidé si od pradávná zkrášlovali obydlí a jejich zahrady, a snažili se vedle užitkových rostlin pěstovat i rostliny okrasné. Chloubou každé zahrady pak byly rostliny cizokrajné, které někdy domestikovaly, a byly úspěšně šířeny a dále množeny. Rododendrony jsou jedním z nich. První zámořské druhy dovezli do Evropy v 17. století Holanďané, jednalo se o dovozy z Japonska. Další dovozy následovaly v 18 století, kdy Francouzi dovezli některé druhy pěnišníků z východního pobřeží spojených států. Následovali další dovozy, ať už z Asie nebo z Ameriky, největší zásluhy na šlechtění a objevech rododendronů však mají jistě Angličané, patrně i díky prakticky ideálnímu klimatu pro pěstování a šlechtění rododendronů. Prvního křížence vytvořil Angličan – zkřížil dva americké rododendrony – jeden stále zelný s opadavým rododendronem – a vznikla tak odrůda tzv. Azaleodendronů, do současnosti rozšiřovaná novými kultivary.
Pravého rozmachu šlechtění rododendronů však nastává po dovozu himalájských druhů do Anglie v polovině 19. století, dochází ke šlechtění a křížení bohatě rostoucích a kvetoucích vonných druhů. Do českých zemí se rododendrony dostávají ze západní Evropy přes univerzitní botanickou zahradu v Praze v druhé polovině 19. století, skutečný rozmach však šlechtění a reprodukce rododendronů nastává se založením Průhonického parku a dendrologické společnosti. Samotné šlechtění rododendronů u nás je vlastně záležitostí výhradně Průhonického parku.